Na kánoi po LUŽNICI - 22.-24. května 2015
Po roce jsme se opět vydali na další vodáckou akci, tentokrát na jih Čech, konkrétně na řeku Lužnici. Tuto řeku zatím nikdo ze zúčastněných nesjel, takže to pro všechny byla premiéra. Celá skupina vodáků čítala deset členů.
První den jsme chtěli docílit město Tábor, konkrétně tábořiště Suchomelův ostrov. Z Prahy jsme vyráželi za slunečného počasí a do Tábora přijížděli za totálního slejváku. Naštěstí po pěti minutách čekání v nádražní hale se opět objevilo slunce a my se tak suchou nohou dostali do kempu, kde jsme strávili první noc. Stany postaveny, okolí prozkoumáno, teď ještě rozdělat oheň. Nějaké dříví se válelo podél břehu, to suché na podpal poskytl „pan domácí“. První oheň vzplál celkem snadno, co když ale chcete prověřit své tábornické dovednosti a nemůžete použít papír, k dispozici máte pouze tři sirky, suché dřevo a sekyrku? Kluci se rozdělili do tří part a každá měla stejný cíl. Rozdělat oheň bez papíru. Snažili se, zkoušeli všechno možné, ale oheň ne a ne se rozhořet. Nakonec to zkusil i „Drak“ a … oheň nevzplanul. Když se to nepovedlo ani vedoucímu, svedli jsme to na špatné dřevo, příště se určitě zadaří. Po spálení veškerého dřeva jsme šli okolo jedenácté hodiny spát. Přes noc nás přepadl poměrně silný déšť, který ale příjemně bubnoval na pláště našich stanů.
Ráno ze stanů vylézáme za krásného počasí. Snídáme, balíme stany a ostatní věci, které nám do sobotního cíle, tábořiště u Bečic, po domluvě převezou. U sebe si necháváme pouze vodácké vybavení a věci na převlečení. Poté, co nám přivezou lodě, začínáme výuku. Nejdříve teorie na suchu, pak praxe na vodě. Tam mě čeká velice milé překvapení. Všichni zvládají základní pokyny a loď je překvapivě rychle začne poslouchat. Stačíme si dvakrát sjet blízký jez, jak na pozici háčka, tak i zadáka. Poté se odebíráme na oběd do krásného historického centra města Tábor. Po obědě ještě lehce sprchne, ale to nám nezabrání posadit se do svých lodí a konečně začít naše putování. V cestě nám stojí několik jezů, které, až na jeden, jsou všechny sjízdné. Asi nejlepší část prvního dne přišla zhruba v polovině trasy. Před námi se totiž rýsoval zhruba 150 metrový průjezd slalomovým kanálem, kde voda tekla trochu divočeji. Všichni kanál projeli, jen poslední posádka udělala na samém konci chybu a takzvaně se „cvakla“. Konečně! Už jsem si myslel, že je tato parta kluků dokonalá a tedy „nepotopitelná“. Po opětovném nalodění se, jsme v poklidném tempu pokračovali až do kempu v Bečicích. Tam už nás čekaly naše batohy a my mohli začít stavět stany. V místním bufetu jsme povečeřeli, k dispozici byl ping pongový stůl, létající talíř nebo karty. Kluci dostali opět takový menší survivalový úkol, a sice postavit pomocí plachty, provazů a vodáckého vybavení přístřešek, pod kterým by se dalo přespat. Jak se jim to povedlo, můžete posoudit z fotek. Byla na nich vidět lehká únava a tak usnuli daleko rychleji než předchozí noc.
Druhý den nás čekala o něco delší trasa, bylo potřeba vstát dříve, abychom mohli vyplout včas. Hoši opět překvapují a do lodí nasedáme ještě před půl desátou. V první polovině plavby byla i na můj vkus voda dost klidná, o to více jsme museli makat. V druhé části řeka naopak poměrně rychle tekla a okolní příroda stála za pozornost. Jak jsme se tak rozhlíželi po okolí, najednou se před námi objevil silniční most, znamení, že jsme u cíle našeho vodáckého putování, v městě Bechyně. Na břehu jsme si převzali naše věci, odevzdali lodě a pomalu se začali přesouvat na nádraží. Cestou jsme se stavili na pozdní oběd, abychom doplnili ztracenou energii a hurá zpátky do Prahy.
Děkuji všem zúčastněným za skvělý a velmi aktivně strávený víkend. Na tak dobrou partu budu dlouho vzpomínat.
Ahóóój.
Fotky z putování po řece Lužnici naleznete ZDE